Otázka pro vás:)

26. února 2012 v 17:18
CO SI MYSLÍTE O EMO STYLU ?
 


Způsoby sebevraždy

23. února 2012 v 13:02
1) Zadušení (visení na provaze po dobu 10 min.)
Cas: 5 až 10 min.
Dostupnost: provaz, pevná podpera 3m nad zemí
Jistota: vysoká
Poznámky: pravdepodobné poškození mozku pokud budete zachránen. Jak to bude bolestivé závisí na provaze. Nejcastejší metoda sebevraždy v UK.

2) Zlomení vazu
Cas: melo by to být okamžite pokud dojde skutecne ke zlomení vazu.
Dostupnost: provaz, pevná podpera, 10 stop místa pod vámi, trochu nad.
Jistota: velmi vysoká pokud neselže provaz nebo podpera
Poznámky: minimální nebezpecí objevení (závisí na umístení). Bezbolestné pokud spadnete dostatecne daleko (8 stop je optimum). Ujistete se na necem težkém že provaz je dobre uvázaný. Musí unést vaši váhu NÁSOBENOU gravitac. zrychlením. Použijte katovu smycku (s uzlem za krkem).

Skákání z vysokých budov
Cas: okamžite pokud máte štestí, jinak min./hod.
Dostupnost: potrebujete 10-poschodovou nebo vyšší budovu, a prístup do nejvyššího patra (do okna, na strechu).
Jistota: 90 %ní pro 6-poschodovou budovu, s vzrustajícím poctem pater se samozrejme zvyšuje
Poznámky: je obtížné prekonat strach z výšek, mnoho lidí to nezvládne Snadno objevitelné pokud jste viden z blízkých oken/strech. Snadný prístup ve mestech, jinde velmi obtížné. Je zde také riziko že strávíte zbytek života na vozejcku. Snažte se abyste dopadli na beton.

Podrezání žil a podobne (casto neefektivní)
Cas: minuty pokud jde o rez hlavní tepny, jinak vecnost
Dostupnost: potrebujete predevším velmi ostrý nuž/žiletku. Žiletka se velmi špatne drží pokud je pokrytá krví.
Jistota: prumerná pokud povedete rez na hlavní tepne, jinak velmi malá
Poznámky: Za prvé velmi bolestivé. Také je tu nebezpecí objevení. Toto je velmi bežný pokus o sebevraždu, lec zrídkakdy skoncí jinak než pouze jizvou. Je potreba hodne energie abyste rízli hluboko do tríselní nebo hrdelní tepny, které jsou jediné schopné vás zabít. Vubec se nezabývejte touto metodou. Preríznutí vaší hrdelní tepny je velmi obtížné, protože krkavice jsou chráneny prudušnicí. Videl jsem fotky lidí kterí tuto metodu použili - hloubka rezu je užasná. Pokud si chcete rezat v zápestí, režte podél modré žíly na spodu vašeho zápestí, ale dostatecne hluboko abyste odkryli tepnu vespod. Tradicní teplá koupel by mela pomoci, protože udrží proud rychle vytékající krve, což zpomaluje proces srážení a následne zastavení krvácení. Lehnete si do vany tak aby zápestí nemohlo spadnout na vaše telo a blokovat tak proud krve.

Zadušení
Cas: 5 min. do bezvedomí, 10+ více minut do smrti
Dostupnost: kdekoliv kde je provaz a neco za co je možné ho uchytit
Jistota: vysoká, pokud nebudete "zachránen"
Poznámky: velmi castá je panická reakce (pokud není použit inertní plyn). Jedna z nejefektivnejších a nejpoužívanejších metod sebevraždy. Pravdepodobné poškození mozku pokud budete zachránen. Tato metoda, aby byla dostatecne efektivní, se dá použít pouze dvema zpusoby. Za prvé když jste v bezvedomí (napr. pilulky na spaní), anebo za druhé, obešením. Velmi vhodná je kombinace s cistým inertním plynem. Viz Dusík

Vzduch v žilách
Cas: pár minut
Dostupnost: hodne vzduchu.. potrebujete injekcní stríkacku
Jistota: pouze 1 prípad...
Poznámky: Jediný prípad o kterém vím byl jistý pan Abbie Borroto který zemrel behem nekolika minut po injekcním vpichu 40cc vzduchu do žíly. Prof. Y Kenis ríká: "...extrémne obtížné spáchat touto metodou sebevraždu. ...možná s velmi vážnými následky, jako ochrnutí nebo trvalé poškození mozku. Toto je pouze muj dojem, nemám jinak mnoho informací o této metode. Dr Pieter V Admiraal .. popisuje metodu sebevraždy vzduchovou bublinou jako nemožnou. "Abyste nekoho zabil vzduchem v žilách, musel byste mu píchnout pri nejmenším 100-200 ml nejrychleji jak jen to je možné. Musel byste vyplnit celé srdce vzduchem behem okamžiku. Srdce by pravdepodobne tlouklo po nekolik minut, asi 5-15 min., a behem prvních pár minut by mohl být dotycný v plném vedomí.

Podchlazení (hypotermie)
Cas: nekolik hodin (15 min. ve velmi studené vode)
Dostupnost: máte velkou lednicku? je vnejší teplota menší, nž -10°C?
Jistota: dobrá pokud vás nikdo nenajde
Poznámky: namocte své oblecení do vody, vlezte do lednicky / studené vody nekde kde vás nikdo nenajde. také pomuže pokud se napred vymocíte. pokud jste blízko velmi studené vody (jako severní more nebo podobne), kde je teplota okolo 0 st., je to naprosto sqelé, protože doba po kterou vydrží prumerný clovek v takové vode je asi 15 min.¨

Kyselinová koupel
Cas: záleží na kyseline
Dostupnost: hodne velmi silné kyseliny
Jistota: docela vysoká
Poznámky: vetšina zámecnických dílen a nekteré auto-opravny má k dispozici uspokojující kyseliny. Tato metoda je prirozene pro ty kdo si libují v extrémních bolestech a nechtejí po sobe zanechat neporádek. Pokud nenecháte nejaký vzkaz, nikdo se nedozví co se stalo, pokud si nezajdou do dílny kde ste sehnal kyselinu.

Smrt sexuálním vycerpáním (viz. skvelý film Body of Evidence (Telo jako dukaz))
Cas: závisí na stárí a schopnostech
Dostupnost: velmi snadno
Jistota: záleží na poctu nymfomanek, stárí a vašich schopnostech
Poznámky: no comment



Řezání žil-fotky..Na konci je vzkaz

23. února 2012 v 12:51
Neřežte se !! život je jen jeden a to si zapamatuj te!!poraďte si s tím nějak,ale ne sebevraždou!!!

HROB

23. února 2012 v 12:45 | Kik
Všude bylo vedro k zalknutí, jen na hřbitově byl chlad. Za vysokou zdí, až v rohu hřbitova byl hrob, jehož náhrobek upoutával pozornost lidí, kteří občas zašli na samý konec hřbitova s touhou najít něco zvláštního. Z náhrobku vyzařovala tvář dívky, která byla v té době, která náležela této fotografii, velmi šťastná. Její úsměv byl tak krásný. Před hrobem stál chlapec a smutně se díval na náhrobek, jenž měl ve svém záhlaví citát: ,,Kdeko-li budeš, budeš-li poslouchat, najdeš mě vedle".
Tomu chlapci mohlo být tak 18 let. Stál tam ve stínu lip, v ruce držel kytici krásných kopretin. Hladil je a na ruce mu chvílemi padaly slzy. Já tam stála v pozadí s trochou zvědavosti a pozorovala jsem ho.
Stál tam snad už tři hodiny, ani jednou se neotočil, ani jednou se nepodíval jinam, než na tvář té dívky. Přistoupila jsem blíž, abych mu viděla do tváře. Uviděl mě a ani by mě ani nevnímal, kdybych na něj nepromluvila. Byl hezký a mně se zdálo, že jsem snad hezčího kluka nikdy neviděla.Bylo divné, že takový kluk není teď někde na koupališti, kde by byl určitě obklopen spoustou dívek, že tu stojí a padají mu slzy. Když jsem se mu podívala na rty, uviděla jsem, že si s někým povídá,ale nikdo tu nebyl. Až po chvíli jsem si uvědomila, že slova, která vypouští přes rty jsou určena někomu, kdo už na věky spí. Byla to slova pro tu neobyčejně krásnou dívku. Šeptal něco, ale já mu nerozuměla.
Až po chvíli vzlyk zesílil a on šeptal: ,,Proč jsi mi odešla?" V té chvíli bych se nejraději ztratila a nebyla toho svědkem. Poté položil květiny na hrob, otevřel lucerničku a zapálil svíčku. Vyndal z kapsy kapesník, otřel si oči a zahlédl mně. Na chvíli se zastavil a svýma krásnýma očima se na mě podíval. Byl to pohled velice smutný, ale měl sametově měkký hlas. ,,Ahoj, něco potřebuješ?" promluvil na mě. Nezmohla jsem se ani na slovo. Zeptal se mě znovu a v tom jsem se rozbrečela. Šel ke mně, řekl, ať nebrečím, že život je zlý. Dovedl mě k lavičce a půjčil mi kapesník. Byla to hrozná chvíle. ,,Promiň, já nechtěla," řekla jsem. ,,To nic," řekl a začal mi vyprávět svůj příběh.
,,Jmenovala se Klárka. Začali jsme spolu chodit. Poznali jsme se u kamaráda na oslavě. Líbila se mi a tak jsem šel pro ni, abychom si zatancovali. A pak jsem ji pozval na drink. Připadala mi jako bohyně, kterou mi někdo musel seslat. Povídali jsme si spolu a pak jsem ji doprovodil domů. Druhý den jsme spolu byli na koupališti, kde jsem se také poprvé líbali. Potom nastalo mnoho nádherných dnů. Po půl roce jsme spolu poprvé spali. Chodili jsme si na proti ke škole. Jen jednou jsme se spolu pohádali, netrvalo to však dlouho, po hodině jsme byli zase spolu. Chodili jsme spolu do kina i do divadla, téměř jsme se od sebe nehnuli. Naše parta nám říkala ,,snoubenci"."
Když mi Martin o tom všem vyprávěl, bylo mi zase do breku. Nedovedla jsem udržet slzy, brečela jsem a brečel i on. Kvetoucí lípy a stromy kolem byly jedinými svědky naší rozmluvy.
Jeho oči měli takový divný smutek a žal, jaký jsem ještě nikdy neviděla. Bylo zvláštní, vidět brečet kluka. ,,Když jí bylo 17, chodili jsme spolu právě rok. Oslavovali jsme to s kamarády na chatě rodičů a potom jsme se šli koupat. Bylo nádherné se spolu ve vodě milovat a potom celou budoucnost. Ráno kámoši odjeli a my zůstali sami.Obrazek
Udělali jsme si slavnostní snídani v trávě a v té chvíli jsem byl nejšťastnější člověk na světě." Když dokončoval vyprávění, zpomaloval věty a oči se mu zalévaly slzami. Potom začal vyprávět ten smutný den... ,,Bylo právě takové vedro jako je dnes a my se rozhodly, že si vyjedeme do přírody. Jeli jsme k nádhernému jezeru kousek od nás, kde nikdo většinou není. A i dnes jsme tu byli sami. Klárka byla ten den nádherná. Měla úplně nové šaty a vlasy krásně rozevláté. Byl jsem šťastný... Večer se blížil a my jsme se rozhodli jít si zatancovat na ples. Lidé se po nás dívali a říkali, jaký jsme nádherný pár.
Když zábava skončila, jeli jsme domů každý jiným autem. Naposledy jsme se políbili, objali a každý jel svou cestou. Přišel jsem domů a šel spát. Uprostřed noci mi zvonil telefon, do nemocnice přivezli těžce zraněnou dívku, která si přeje, abych tam přijel.
Celou dobu jsem utíkal, ani nevím, jak jsem tam doběhl. Otevírali mi dveře a dívali se na mě utrápeně. Doběhl jsem do jejího pokoje. Okolo postele seděli rodiče. V jejích očích byl pohled, na který nikdy nezapomenu. Řekla mi: ,,Nechce se mi umírat, ale musí to být." Pak se obrátila na rodiče a tichým hlasem, který ji byl tak cizí, řekla: ,,Za všechno, co jste pro mě udělali, vám děkuje".
Držel jsem ji za ruku a ona hlasem, který se těžce nesl pokojem, řekla: ,,Moc tě miluji a nechce se mi od tebe. Dones mi někdy kopretiny a nenechávej můj hrob prázdný. Navždy tě budu milovat. Měla jsem vás všechny moc ráda, rodiče, tebe, jediného v mém životě." Potom usnula a my jsem museli odejít. Její mamka se zhroutila a její táta se zalitýma očima slzama ji podpíral. Já vyběhl ven, začali mi téct slzy. Najednou jsem byl sám. Chtěl jsem umřít. Dávali ji jen malou naději.
Celou noc jsem prochodil a nevěděl, zda ještě žije.Svítalo a nastával nový den, ale mě bylo moc divně.
Zemřela brzy ráno na vnitřní krvácení. Naposledy mně dovolili podívat se na ni a pak ji odvezli. Stál jsem tam na chodbě a tekly mi slzy jako hrachy. Nechtěl jsem věřit, že moje jediná zemřela a že už ji nikdy nepolíbím, nepohladím, neobejmu...
Celý měsíc jsem potom nikam nechodil. Vykašlal jsem se na školu, na všechno a stále jsem se vracel na ta místa, kde jsem byli spolu šťastní. Bylo mně všechno úplně jedno, každý den jsem stál u jejího hrobu a vyčítal si, že jsem ji nechal jet samotnou. Kdyby jela se mnou, tak by se jí nic nestalo. Narazil do nich opilý řidič.
A teď už rok chodím sem den co den. Nechci se bavit s lidmi, ty jsi první, s kým mluvím. Nevím ,ale cítím, že ty jsi jediná, kdo mi rozumí. Nech si ale všechno pro sebe, prosím! Lidi jsou zlí. Nikdy už nechci s žádnou holkou chodit. Tak a teď běž a nech mě tu samotného."
S těmito slovy se se mnou rozloučil a já cítila, jak se propadám někam hluboko a nechce se mi zpět. Jak je ten život nespravedlivý!
Ještě několikrát jsem se s ním viděla. Potom odešel na vojnu a psali jsme si. Zůstali jsme přátelé, jezdili na výlety, ale nikdy nás nenapadlo, že bychom spolu mohli žít.
Tak uplynul čas a Martin má teď na hrobě každý den kytici kopretin jen ode mě. Je to právě měsíc, co se zabil v autě. Všichni mu říkali ,,sebevrah", ale jen já jsem věděla, proč to udělal. Bylo to pro něho vysvobození.
Všude je vedro, jen na hřbitově je chlad, který je protkán žilkama bolesti. Sedím pod rozkvetlou lípou a v ruce držím kopretiny. Oni tu leží vedle sebe a jsou stále spolu. A tak tu sedím a povídám si s nimi - jsou tu se mnou...

Příběh o Michaelce

21. února 2012 v 18:47
Michaela měla 13 let a prožívala hrozný život.Její mamka se zabila při autonehodě srazilo ji auto které řídil opilý řidič a to ji byli 2 roky.Zůstala sama s taťkou.V jejich 5 letech se ji zabil taťka,který udělal sebevraždu.Michaela už nevěděla jak dál a tak se radila s kamarádkama.Bydlela u její babičky.V 11 letech si našla kluka a byli spolu 2 roky.V jejich 13 letech ji opustil její kluk.Byla moc smutná a nevěděla co dál.Jednoho večera se rozhodla udělat sebevraždu,ale nepovedla se.Neměla síly si podřezat žíly a tak si jenom poškrábala ruky žiletkou.Jenomže po tomto dnu další večer se pohádala s její nejlepší kamarádkou a dál nemohla.Tentokrát už to udělala.Vzala si žiletku a dala ji na zápěstí a zaryla žiletku až do žil.Povedlo se jí to začala jí téct krev a neměla pořád dost.Přeřízla si i tepnu u krku a v tuto dobu zemřela.Ráno ji našla kamarádka.Michaela měla v ruce dopis na rozloučenou.Bylo tam napsané-Měla jsem vá všechny moc ráda,ale už sem to nemohla vydržet.Moc se omlouvám za tuto nepříjemnou věc ale musela sem to udělat...Tímto příběh končí :/ No jo každý příběh nemá šťastný konec..!!

Emo líčení

21. února 2012 v 18:34

Pro EMO make-up jsou typické silné oční linky a výrazné oční stíny, tak jak to vidíte na většině fotek. Jaké barvy vyberete je jenom na vás, pro linky jsou oblíbené černá nebo modrá, pro stíny jakákoliv, ale hlavně výrazná. Řasenku můžete zvolit také jakoukoliv, hodně EMO girls dokonce používá výrazné umělé řasy. Nemá moc cenu to dále rozebírat, nechám make-up na vaší fantazii.


Příběh o Klárce

20. února 2012 v 13:18
Klára měla 15 let a prožívala první velkou zamilovanost. Dotyčný kluk ale o ni neměl zájem a schválně před ní objímal ostatní holky. Kláru to hodně trápilo, poslední dny brečela do polštáře a chodila jako tělo bez duše. Jednoho večera, když byla venku se svými kamarády, jeden kluk vytáhl žiletky. Kláře bylo pořád na nic, a tak se zkusila říznout. Bolelo to hodně, a tak vrátila žiletku zpátky svému majiteli. O týden později se opět utápěla v depresích a sáhla po žiletkách. Fyzická bolest přehlušila tu psychickou. Začalo se jí to zamlouvat. V 16 na to přišli rodiče, a tak s tím musela přestat. Dodnes má nepěkné jizvy.

Příběh o Erice

20. února 2012 v 13:17
Třináctiletá Erika byla vždycky outsiderem. Od první třídy ji spolužáci šikanovali. Nejen fyzicky, ale i psychicky. Erika mívala veliké depky a párkrát se psychicky zhroutila. Ve druhé třídě se zkoušela pořezat nůžkami. Zjistila, že jí je po tom lépe a začala se řezat. Tak to dělala pět let, až měla zjizvené ruce a stále bývala psychicky na dně. Proč mluvím v minulém čase? Protože ve 13 si podřezala žíly a zemřela na vykrvácení. Rodiče ji našli mrtvou ve vaně.

Emo řezání-foto

20. února 2012 v 13:14 | Kik

Citáty

20. února 2012 v 13:10 | Anonym
Žij, jako bys měl zítra zemřít. Bojuj, jako bys měl žít navěky
Život je boj, láska je hřích, proto si pamatuj, že vyhraje smích
Žij každý den jako by byl poslední, jeden poslední bude
Co tě nezabije, to se tě pokusí zabít znovu.
Naděje umírá poslední, takže až po mě
Život neexistuje, je to jen dokonalá iluze neživé hmoty.
Nikdy neopouštěj někoho, kdo tě miluje, kvůli tomu kdo se ti líbí, protože ten co se ti líbí tě opustí pro toho koho miluje.
Co z toho, že zítra bude líp, vždyť vždycky když se zbudím je dnes.
Žij svůj život, ne cizí.
Nesni o svém životě, žij svůj sen! --Tohle je moc hezký motto, ale to se těžko splní....
Užívej si života dokud můžeš, nevíš kdy skončí!
Čím si výš, tím tvrdší bude dopad.
Život je boj... tak se pozabíjejte a já bych s dovolením prošla
Žij dneškem, zítřek je budoucnost.
Život není krátký, to jenom my jsme tak dlouho mrtví.
Až se k tobě život otočí zády, chytni ho za prdel!
Žij rychle, umírej legračně.
Život je jen ubohou parodií na naše sny!
Život je jako louka plná fialek... jen se pro jednu ohneš a hned tě někdo kopne do prdele...
Nabídnout přátelství tomu, kdo chce lásku, je jako dát chleba tomu, kdo umírá žízní..
Teprve až když něco ztratíme, zjistíme, jakou to pro nás mělo cenu.
Nehledej smrt - ona si Tě najde sama a záleží jen na ní za jak dlouho!


Kam dál